V minulém článku jsme se zaměřili na to, kdy a z jakých zdrojů čerpají pracující a sportující psi energii. Psí metabolismus je jiný než lidský a poznatky z humánní vědy nelze aplikovat na psy. Totéž platí i v oblasti hydratace, kdy jsou fyziologické rozdíly mezi psem a člověkem poměrně zásadní. A už předem vám prozradím, že jediný spolehlivý závěr je, že pes by měl mít neomezený přístup k čisté vodě.
Níže uvedené informace jsou založeny na dostupných vědeckých studiích a datech, ale v žádném případě nejsou univerzálním návodem nebo obecně platnou normou. Berte prosím následující text jako odrazový můstek pro vaše vlastní zamyšlení, základ pro kritické zhodnocení dostupných informací a zejména pak pro vlastní praxi, protože nikdo jiný nezná vašeho psa a jeho potřeby a výkony lépe než vy.
O významu vody v organismu není třeba diskutovat, tvoří prostředí pro všechny biochemické děje, zajišťuje transport živin i odpadních látek a významnou měrou se podílí na termoregulaci. Tvoří víc než polovinu tělesné hmotnosti, byly publikovány data v rozmezí 56-72 % u běžné psí populace, průměr u saňových psů se například pohybuje kolem 66 %. Tato čísla jsou velmi závislá na procentu tělesného tuku (čím větší procento tuku, tím nižší obsah vody). Na začátek je důležité si uvědomit, z jakých zdrojů pes přijímá nebo získává vodu. Kromě zjevné vody přijaté pitím je to i voda obsažená v krmivu (rozdíl v denním příjmu v případě suchých granulí a např. BARFu je zásadní) a voda metabolická. Ta vzniká jako produkt oxidace základních složek potravy, ze 100 g tuků lze oxidací získat až 110 ml vody, ze 100 g sacharidů až 60 ml a ze 100 g bílkovin až 42 ml vody a u psů tvoří 10-15 % z celkové denní potřeby vody. Obecněji lze tato čísla shrnout jako 10 až 16 ml metabolické vody na 100 kcal metabolizovatelné energie.
Na téma optimální hydratace nebo optimálního množství přijaté vody existují nějaká doporučení, ale žádné z nich není univerzální ani jej nelze zobecnit. Rozdíly nejen mezi plemeny, ale i mezi jedinci ukazují výsledky měření příjmu vody u zdravých, dospělých psů s výsledky v rozsahu 25-75 ml/kg tělesné hmotnosti a den. Jako vhodnější se ukazuje vycházet z poměru voda:přijaté kalorie. U psů je tento poměr doporučován zhruba 1-1,1 ml vody:1 kcal přijaté metabolizovatelné energie (water:calorie intake ratio). Výhodou tohoto přístupu je, že se zvýšenou fyzickou aktivitou a tím zvýšenou potřebou a příjmem energie je navyšována i potřeba přijaté vody. Pouze u vytrvalostních (etapových) aktivit v chladném počasí dochází u tohoto výpočtu k nadhodnocení objemu vody.
Máte tedy sednout ke kalkulačce a pak odměřovat psovi vodu v misce? To určitě ne. Ale mít představu o tom, jaká je obvyklá spotřeba vody vašeho psa, jak se mění se zátěží a počasím (okolní teplotou a vlhkostí) je dobrý začátek. Pak je snazší udržovat psa dostatečně hydratovaného i při zátěžových a neobvyklých situacích (náhlé změny teplot, akutní průjem apod.).
A k čemu celá ta hydratace je? Zásadní funkci vody v organismu jsme stručně nastínili výše. Ale co se konkrétně v organismu stane, pokud je vody méně než je ideální? V prvé řadě dojde k poklesu objemu krve, sníží se tedy průtok krve, a aby srdce adekvátně zásobovalo orgány a periferie, musí se zvýšit srdeční frekvence, roste tělesná teplota. V návaznosti na to se zvyšuje únava a klesá výkon.
Zvyšování tělesné teploty je pro psy naprosto kritickým aspektem. Pokud vnitřní teplota těla přesáhne 41 °C a dochází k poruchám centrálního nervového systému je tento stav charakterizován jako přehřátí/úžeh (heat stroke). Následně dochází k hromadění krve v orgánech a šoku s úmrtností až 50%.
Ve způsobu, jakým se organismus vyrovnává s rostoucí tělesnou teplotou narážíme na velký rozdíl mezi člověkem a psem. V obou případech je hlavním ochlazovacím mechanismem odpařování vody, u člověka především potu z většiny povrchu těla, u psa téměř výhradně odpařováním slin z povrchu tlamy a jazyka zvyšované prouděním vzduchu při zrychleném dýchání. V prostředí s vyšší teplotou a vlhkostí je tento odpar menší a tedy i chladící efekt menší a tělesná teplota stoupá. Zásadní prevencí je vyvarovat se podmínek, při kterých by k přehřátí mohlo dojít (zajištění stinného a chladnějšího místa, omezit aktivity ve vyšších teplotách a vlhkosti apod.), ale ne vždy je to možné. Například u pracovních psů, při nečekané změně počasí, nebo prostě jen nemáte v posledním patře paneláku klimatizaci a už třetí týden nepolevují tropické teploty.
Pokud opustíme (bohužel reálné) katastrofické scénáře a vrátíme se k tomu, jak udržet psa v kondici schopného maximálního výkonu, patří udržení normální tělesné teploty mezi jeden ze základních požadavků. Tolerance k vyšším teplotám okolního prostředí je závislá na fyzické kondici psa, dostatečné hydrataci a aklimatizaci. Ta úplně základní trvá psům 10 - 20 dnů, plná aklimatizace na extrémní podmínky až 60 dní.
Jak tedy udržet psa dostatečně hydratovaného? Naprosto zásadní je přístup k vodě. Pokud z jakéhokoliv důvodu naznáte, že by bylo vhodné psa “zavodnit” nad rámec jeho přirozených potřeb (čeká vás dlouhá cesta vyhřátým autem, náhle se oteplí o 15°C a víte, že pes není aklimatizován, čeká vás závod v teplejším počasí apod.), můžete psovi pravidelně (a dlouhodobě) nabízet určitou část jeho denního příjmu navíc (např. ¼ - ⅓ běžně přijímaného množství) v jedné až dvou dávkách v takové formě, ve které ji snadno přijme (voda ochucená čímkoliv, co váš pes považuje za neodolatelné). Pokud tedy máte psa, který běžně přijme zhruba 0,75 l vody/den, můžete mu navíc k běžně dostupné vodě nabídnout cca 100 ml ráno a 100 ml večer vody ochucené. Ale vždy počítejte i s ostatními faktory (následná potřeba venčení, kdy a jaká aktivita bude následovat apod.).
A jak je to tedy se zavodněním psů např. před musherskými závody? Máte psovi dát 15ml/kg hmotnosti 3 hodiny před závodem? Na tuto a podobné otázky si můžete odpovědět jen vy sami - znáte svého psa, znáte jeho potřeby a v průběhu roku během tréninků máte možnost vyzkoušet, co vám vyhovuje.
Poslední téma, které nám zbývá je význam a potřeba elektrolytů (iontů/solí), minerálů a vitamínů. A i když je (nebo není?) toto téma úzce spjaté s hydratací, budeme se mu věnovat v samostatném článku.
Podrobnější informace včetně mnoha citací najdete v těchto článcích publikovaných v recenzovaných vědeckých časopisech:
Otto C.M. et al., Front. Vet. Sci., 26 October 2017 https://doi.org/10.3389/fvets.2017.00174
Yaron Bruchim, Michal Horowitz & Itamar Aroch (2017) Temperature, 4:4, 356-370, https://doi.org/10.1080/23328940.2017.1367457
Zanghi, B.M. et al. Front. Vet. Sci., 28 August 2018 https://doi.org/10.3389/fvets.2018.00202
Zanghi, B.M., Front. Vet. Sci., 18 December 2018 https://doi.org/10.3389/fvets.2018.00317
Templeman, J.R., Physiological Reports. 2020;8:e14493. https://doi.org/10.14814/phy2.14493
Niedermeyer G.M. et al, Front. Vet. Sci., 03 June 2020 https://doi.org/10.3389/fvets.2020.00292
