Podporujeme tým Jany Tomáškové

25. 11. 2025 154x přečteno

MushGO ambasadorka Jana Tomášková: Pes nikdy nepodá výkon, když se necítím dobře

MushGO roste a vyvíjí se všemi směry – lidsky, filozoficky i ekonomicky. A protože nechceme jen prodávat postroje a vodítka na běhání a u toho skončit, rozhodli jsme se pro podporu vybraných závodních týmů, se kterými souzníme. Jedním z nich je i dlouholetá a velmi úspěšná závodnice Jana Tomášková a její smečka.

S ambasadorkou Jančou se kamarádíme přes 20 let

S Jančou jsme seznámili (kde jinde než) na jejím prvním canicrossovém tréninku v roce 2003. V té době ještě běhala se svým výmarským ohařem Sedrikem. Hned po první sezoně si z naší Levíčkovic smečky vzala štěně Frama, prvního Evropského saňového psa. Zkušenosti sbírala při společném tréninku s Levíčkovic smečkou a z mnohaleté spolupráce se stalo přátelství, které trvá dodnes.

Při tréninku i v závodě sleduju hlavně svého psa

V průběhu času se Jana věnovala snad všem individuálním disciplínám, bikejöringu, scooteringu, skijöringu, běhala i canicross. Canicross ji moc bavil, jak ale sama říká: „Ve 35 mě začala bolet kolena i jiné klouby a nadobro jsem přesedlala na kolečkové disciplíny.“

V posledních letech závodí Janina především na koloběžce, kole a na saních se dvěma psy. Její závodní smečku tvoří nejmladší benjamínek Kešu, pětiletý výjimečný Moby Dick a zkušený sedmiletý matador Gripen. Jana za tu dobu, co se věnuje mushingu, si stihla splnit hned několik sportovních snů. Přivezla domů několik medailí z mistrovství Evropy i světa. Přesto si udržela pokoru, nadhled a zdravé ambice, které se snaží nepřenášet na své psy.

„Na trénincích se psy nepoužívám hodinky, nezajímá mě, kolik pes naběhal kilometrů, jakou má maximálku. Když vidím, že to psovi dneska moc nesedí, zastavíme a jdeme domů. Na trati se snažím psy číst. Za ty roky už vím, že když nejsem v pohodě já, ani pes nepojede nejlíp.

K tomuhle si člověk dojde zkušenostmi, psy mám 20 let a prošlo mi jich rukama fakt hodně. Člověk si nepořídí jednoho psa a hned bude mistrem světa. Takhle to bohužel, nebo bohudík, nefunguje,“ dodává Jana.

Janinu smečku tvořili výjimeční psí sportovci, ale i velcí psí učitelé

Pro nás jsou výsledky ale jen polovinou důvodů, proč Janu podporujeme. Tou druhou je Jana samotná – kým je a jaká je. Opustila život kancelářské krysy a naplno se věnuje práci, která ji baví a naplňuje. Tím jsou terapie psů, lidí, ale hlavně dětí. Životem ji totiž prováděli nejen psí závodníci, ale i velcí učitelé – marodi Snoopy, Kešu, Bajča.

Začínala s Dornovou metodou u psů, postupně přidala kraniosakrální osteopatii a osteodynamiku. Aktuálně se věnuje na 100 % dětem. Její pacienti tvoří především děti s poruchou nervového systému, novorozená miminka, která se rodí s nějakou blokací.
Jana z vlastních zkušeností moc dobře ví, že fyzické zdraví jde vždy ruku v ruce s psychickou pohodou, což je nám v MushGO velmi blízké. A proto jí rádi na její musherské cestě podporujeme.

Oblíbené MushGO produkty Jany a její smečky:

Jana používá dlouhý postroj na psa Slide značky Eurohusky a amortizační vodítko na kolo značky Non-Stop Dogwear Bungee Leash. Pejskové pak mají nejraději Energy koule, v letní sezóně plovací vestu pro psy Ruffwear. Na odměňování milují přetahovací míček pro psy Liker a do misky dostávají různé MushGO krmné oleje pro psy a BARF příkrm od Bohemia Pet food.

Moby je pes z jiné planety, což potvrdil zlatou medailí na MS v Pardubicích 2025

Letos se konalo Mistrovství světa ICF přímo na dostihovém závodišti v Pardubicích, bylo jasné, že se přihlásí spoustu zájemců o místo v reprezentaci. Jana chtěla v původně závodit v kategorii scooterjoring masters se starším Gripenem a s Mobym v kategorii bikejoring masters.

Vlivem nečekaných zdravotních komplikací ale do plného tréninku nastoupil jen Moby. A tak ho vzala Jana na koloběžku, kterou považuje za svou silnější disciplínu a odjela s ním oba nominační závody. „Tam mi došlo, že Moby je pes z jiné planety. Na koloběžce se teprve projevil jeho plný potenciál.“

„I když je to velký a silný pes, nechybí mu ani rychlost a jeho pohyb je i přes jeho velikost opravdu nádherný. Psí tréninky probíhaly podle plánu, moje příprava byla letos nic moc, bojovala jsem s vyhořením. Proto jsem se soustředila jen na psy a sebe se snažila udržet především psychicky.“

„Trasa v Pardubicích nám opravdu sedla. I když si pořadatelé připravili trať se spoustou zatáček, jela jsem skoro bez brzd. A přestože jste na 5,3 km dlouhé trati měli asi jen 3 mini kopečky, nikde jste si neodpočinuli a já osobně kopala celou dobu. Konečný čas mi vyrazil dech. V kategorii scooterjoring masters jsme si vyjeli zlatou, ale ze 150 koloběžek včetně elite to byl 5. nejrychlejší čas, a to včetně mužů.“